Z Jesiččina deníčku – Mé první hříbě

Z Jesiččina deníčku – Mé první hříbě


Mé první hříbě

Moje první hříběMoje první hříběVše začalo tak slibně – návštěvou u hřebce. Pan domácí se nespoléhal pouze na jeden pokus a k mé velké radosti jsme toho fešáka s dlouhou hřívou navštívili hned třikrát. Po těch několika příjmených okamžicích si mě doma začali více všímat. Neustále mě okukovali a pozorovali. Tak to šlo několik měsíců. Zpočátku jsem nic netušila, ale pak se mi nějak zvýšil už tak dost velký apetit a k tomu mi začalo růst bříško. Dokud se mi to tam nezačalo vrtět, přičítala jsem to mé přibírání pouze výborné podzimní pastvě. Pak mi ale začalo být vše jasné – budu mámou. Ale nikomu ani muk. Protože mě pan domácí nenechal vyšetřit, napínala jsem je hooodně dlouho. Už jsem byla asi v osmém měsíci, když začali něco tušit. Jistí si však nebyli a pozornost upírali na paní domácí, která na tom byla stejně jako já.alt Uprostřed zimy se paní domácí místo s bříškem najednou objevila s podivným vozítkem a v něm bylo něco vřeštící na celé kolo. Vlastně ani nevím, co tam tehdy vezli, protože to vůbec nebylo vidět, za to slyšet to bylo na míle daleko.

S příchodem jara už jsme nic zamaskovat nemohla. Bříško bylo čím dál větší a já funěla už po pár krocích. Začali mě dávat zvlášť do ohrady, za čož jsme jim byla vděčná, protože s Montym v jedné ohradě bych místo klidu, denně běhala několik povinných koleček. Tak to musel trpět Rocky, zatímco já si jen žrala a lebedila na sluníčku.

Blížil se termín porodu, tedy aspoň tak si to všichni mysleli, a opět kolem mě začali chodit po špičkách. To se mi moc líbilo a proto jsem se rozhodla, že porod ještě pozdržím, abych si užila tu nevšední péči. Déle jak tři týdny už to však zdržet nešlo a tak jsem jednou v noci vyslyšela volání matky přírody.

Ani vlastně nevím, jak má vypadat to, co jsem celých dlouhých téměř 12 měsíců nosila v bříšku. Bylo to tmavé klubíčko s dlouhýma nohama, co tam leželo ve slámě. Zanedlouho se mi tam nahrnuli pan s paní domácí a jejich nejstarším potomkem. Pořád mě chválili a to malé klubíčko hladili. Pan domácí mMoje první hříbě na pastvěMoje první hříbě na pastvěu pomohl vstát a postavil jej k vemínku. Už bylo na čase, protože mě to tam již několik dní tlačilo a jak se prcek přisál, stála jsem a ani nedýchala. Po řádném napití se ke mě stále tlačil a chtěl se ňufat. Ještě jsem si však nebyla jistá, jestli je to opravdu moje a tak jsem raději pokaždém kontaktu s jeho čumákem pořádně kvikla.

Po týdnu už mi došlo, že to malé se mě drží jako klíště a pokaždé mi příjemně uleví od nalitého vemene a tak jsem na něj kvičet přestala. Stejně to bylo jen na efekt. Nikdy bych nevěřila, že mě ty „koňské hormony“ tak změní. Paní domácí se nepřestávala divit, jak jsem teď hodná a nešklebím se, dovolím jim k malému prďolkovi chodit. Mě ale zajímalo pouze žrádlo a vyprázdnění vemínka.

První den v ohradě s ostatními koňmi dostali Monty s Rokyšem kopačky, aby jim bylo hned od začátku jasné, že se k malému nebudou přibližovat. Rockymu to došlo hned, jen Monty je v tomhle trochu pomalejší a zkoušel se k němu dostat ještě týden. Pak plný kousanců i kopanců to konečně vzdal.

 


 

Uživatelské blogy nejsou redakčně upravovány.

 

Chcete psát o koních? Založte si svůj blog >>zde<<.

Nevíte-li si s něčím rady, neváhejte a kontaktujte nás! redakce@distanc.cz