Veterinární příručka – vakcinace koní

Veterinární příručka – vakcinace koní

Vakcinace se nazývá také aktivní imunizace. Znamená to, že se do těla koně vpraví oslabený patogen („živá vakcína“), usmrcený patogen („inaktivovaná, neživá vakcína“) či různě upravený patogen nebo jeho část (u koňských vakcín zatím hudba budoucnosti), který v těle vyvolá odezvu imunitního systému. Ten začne mobilizovat své síly proti tomuto patogenu, začnou se tvořit protilátky (u živých vakcín i „smrtící“ buňky) a pokud se v určité době do těla vakcinovaného jedince dostane skutečný patogen, nenapáchá tolik škody, protože tělo už na něj bude aspoň částečně připraveno.

Ilustrační fotografie: archiv autorkyIlustrační fotografie: archiv autorky

Je třeba vždy počítat s tím, že chvíli trvá, než imunitní systém na vakcínu dostatečně zareaguje (ca 10-14 dní) a taky že tato reakce není věčná a „pohotovost k boji“ časem ochabne. Proto se koně očkují celoživotně v určitých intervalech (revakcinují se). Při vakcinaci je třeba myslet také na to, že zvířata nemocná, oslabená nepříznivým prostředím, ve stresu (závody, přeprava, změna prostředí apod.), špatně živená apod. nemají dostatek „sil“ správně na vakcínu zareagovat. To stejné platí i u mladých hříbat, jejichž imunitní systém ještě není dostatečné zralý (přibližně do věku 4 měsíců). V takových případech lze provést imunizaci pasivní, čili do těla koně vpravit přímo protilátky proti určitému patogenu, kterým se často říká „sérum proti nemoci XY“.

Koně v našich zeměpisných šířkách vakcinujeme především proti virovým nemocem postihujícím dýchací trakt:

  •     chřipka koní (povinné pro koně, kteří se převážejí „přes okres“ nebo se účastní hromadných akcí, nepovinně vhodné pro jakékoli koně, protože chřipkový virus nezpůsobuje pouze lehké nachlazení, ale může vážně poškodit plíce, svaly, klouby, srdce – a hlavně se velmi často nedostatečně léčí a je jednou z příčin vzniku dušnosti u koně)
  •    herpesvirová rhinopneumonie koní, spojená s herpesvirovým abortem (nepovinné, vhodné u chovných klisen). Tento virus, neškodně přítomný ve většině koňské populace, se může v určitých situacích „probudit“ a škodit. U koní pak může vyvolávat příznaky podobné chřipce, u mladých koní nervové poruchy spojené s ataxií, u březích klisen zmetání v pozdním stádiu březosti či narození slabých a neživotných hříbat.

Dále lze očkovat proti

  • vzteklině (především pastevně žijící koně v oblastech s hlášeným výskytem vztekliny),
  • virovým encefalitidám (u nás se zatím nevyskytující záněty mozku, které jsou přenášené hmyzem a mohou se jimi nakazit i lidé),
  • tetanu (nepovinné, ale doporučuje se pro všechny koně, protože jsou velmi citliví na tetanus a většinou mu ve velkých bolestech podlehnou),
  • trichofytóze, čili kožní plísni (obvykle se očkuje pouze z léčebných důvodů, nikoli jako prevence).

Schéma vakcinace je vždy třeba hledat v návodu výrobce konkrétní vakcíny. Obecně však vypadá asi takto:
1. primovakcinace = první injekce + za 3-4 týdny druhá injekce (+ někdy i za pár týdnů až měsíců třetí injekce)
2. revakcinace = obvykle jednou až dvakrát do roka další injekce celoživotně.

Hříbata se poprvé očkují ve věku 3-6 měsíců. V případě hrozící nákazy se očkuje samozřejmě dřív a častěji, ale to už je věc, o které rozhodne přivolaný veterinář.

Březí klisny lze očkovat pouze inaktivovanými („mrtvými“) vakcínami, které jsou bezpečné. Primovakcinaci by měly mít ukončenou před připuštěním. Asi 4-6 týdnů před očekávaným termínem porodu se jim aplikuje vakcína, kterou chceme chránit novorozené hříbě (většinou proti chřipce a tetanu). Vzniklé protilátky se dostanou do mleziva a tak se po porodu předají hříběti.
Pokud chceme chránit klisnu před herpesvirovým zmetáním, je třeba provést ještě před připuštěním primovakcinaci a poté klisnu revakcinovat 5., 7. a 9. měsíc březosti.

Samozřejmostí je dodržování všech hygienických a epizootologických zásad. K nim patří pravidelná dezinfekce stájí a předmětů, ideálně i výběhů a pastvin. Při stěhování koní je třeba přísně dodržovat všechny zásady dané zákonem, kromě toho je vhodné nového koně umístit do karantény, která trvá přibližně 4 týdny. Ve větších stájích by měla platit zásada, že mladí, chovní a pracovní koně se nemají nikdy mísit, každá skupina má mít své prostory, protože si s sebou také nese svá specifická rizika infekčních nemocí.